Tereka africká
(Pelomedusa subrufa)
Tělesné rozměry
Délka: 20 - 25 cm. Karapax je hnědý až olivový, oválný, široký a zploštělý, může být hladký nebo jemně zoubkovaný v zadní části krunýře. Plastron je žlutý až krémový, může být i hnědavý nebo mít tmavé švy, v přední části je širší. Na rozdíl od ostatních terek rodu Pelusios nemá Pelomedusa subrufa pohyblivou přední část plastronu a nemůže se tak uzavřít do krunýře. Hlava je hnědá až olivová na horní části s tmavými nebo světlými skvrnkami, spodní část je světlá, žlutá až krémová, na bradě jsou dva vousky. Dospělí samci mají konkávní plastron s úzkou zadní částí, delší a silnější ocas. Samice mají zpravidla širší karapax, rovný plastron a krátký ocas.
Výskyt
Způsob života
Ve volné přírodě neobývá hlubší vody, ale tůně, kaluže nebo mělká a bahnitá či dočasně suchá místa s tím, že v případě potřeby může (většinou v hejnu) migrovat i na větší vzdálenosti. Ačkoli tyto semiakvatické želvy vypadají poněkud bezbranně, jsou velmi adaptabilní a nejsou závislé na jednom místě. V suchém období se v přírodě zahrabává do hlíny a to i na několik týdnů. Při napadení vypouští nepříjemný pižmový zápach.
Způsob obživy
V přirozeném prostředí se živí hmyzem, larvami, pulci, měkkýši, rybami, ale i menšími žábami, ptáky a mršinami uvádí se i vodní rostliny. Hejno těchto želv prý dokáže strhnout pod hladinu i brodícího se ptáka. Pro domácí chov postačí mouční nebo sušení červi, cvrčci, mouchy, kobylky, rybičky, patentky (mražené pakomáří larvy), syrové kuřecí maso, sušené krevety je téměř výhradně masožravá - vepřové nebo hovězí srdce, ryby nebo rybí maso, žížaly, vhodné je stravu doplnit vitaminovými preparáty. Zelené krmení jen výjimečně, spíše jen okusuje rostliny, cíleně je nepožírá.
Rozmnožování